Grilovačka století

Víkend byl opravdu náročný. Měli jsme tady takovou oslavu, spoustu lidí, opět se grilovalo. Ale opravdu ve velkém. Akce to byla fajn, akorát ta příprava a teď uklízení. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji, vím, že to k tomu prostě taky patří, ale úklid asi bude trvat až do dalšího víkendu :D

Zatím se teda podařilo úspěšně uklidit celou zahradu a umýt veškeré nádobí (myčka je nepostradatelný pomocník!), vyfouknout a uklidit všechny nafukovací matrace a sundat všechno použité povlečení.

Jeho praní ovšem bude na dlouho. Pračka už mě nenávidí. Vždycky, když se k ní s tím prádlem přiblížím, mám pocit, že se na mě ošklivě dívá, zásoby pracích kapslí a aviváže mizí a šňůry na prádlo se před námi demonstrativně prohýbají mnohem více, než obvykle.

A rošt grilu? To bude složitější. Nakonec jsme ho ponořili do lavoru s horkou vodou a jedlou sodou. Necháme to tak přes noc a uvidíme, jestli ty zuhelnatělé zbytky trochu povolí. Do teď nechtějí dolů ani kartáčem.

To je tak, když vás při grilování střídá vaše sestra, které kladete na srdce, aby to maso, co je naložené v marinádě, nedávala přímo na rošt, ale použila ty hliníkové grilovací tácky, které jsou k tomu určené a které jsme s mužem sháněli v obchodech týden dopředu. Samozřejmě to tak neudělala. Nemám jí to za zlé, je prostě roztržitá. Já byla v jejím věku taky taková.

Příští týden se u nás snad už všechno vrátí do normálu. A když ne, tak aspoň budeme mít jednou ve stáří na co vzpomínat :D