Jsem už dost retro člověk

Bohužel je to tak, nikdo nemládneme. Když jsem svým mladším kolegům vyprávěla o mojí herní závislosti na The Sims 2, řekli mi, že dvojky vlastně nikdy nehráli, protože si z dětství pamatují hlavně trojky a teď samozřejmě všichni ujíždí na čtyřkách.

Trochu jsem se pousmála, když jsem si tehdy pořizovala základní hru trojek (samozřejmě napůl se sestrou, protože to na nás na obě bylo tehdy dost peněz), mám takové tušení, že už jsem chodila na střední.

Říkám: "A to si představte, že pamatuju časy, kdy byly jenom Simsy jedničky. Jsem to tehdy pařila na našem starym kompu, byl tam Windows 98. V tu dobu už taky nebyl úplně nejmodernější stroj, ale v domácnostech se ještě takovej používal běžně. A naši mě od toho pořád vyhazovali, protože prej je to nezdravý u toho pořád dřepět a hlavně protože v tu dobu bejval jenom jeden počítač na celou rodinu a oni na něj taky občas chtěli." To jsme si totiž i čerstvě pořídili internet, který taky v těch dobách neměl úplně každý. Proto k nám často chodili sousedi z celé vesnice, když si potřebovali trochu zaserfovat (používá se tenhle výraz ještě vůbec? :D).

Všichni se na mě tak jako napůl zděšeně a napůl obdivně podívali.

"Ty pamatuješ dobu, kdy byly jenom Sims jedničky?" zeptal se překvapeně jeden z nich.

"Pamatuju," odpovídám hrdě "Některý z vás tehdy ještě ani nebyli na světě. Ale úplně nejzažitější a nejoblíbenější mám prostě ty dvojky. Moje dětství," trochu jsem se zasnila.

Pamatuju si na všechny ty letní prázdniny,kdy k nám jezdila sestřenice. No a jelikož se většinou dětem dává něco za pěkné vysvědčení a já se ségrou a sestřenkou se na základce ještě učily celkem dobře (pak už to bylo jenom horší a horší :D), směly jsme si každá vybrat nějaký ten dárek. Samozřejmě, že to vždycky byl nějaký ten dodatek k základní hře dvojek.

A úplně nejvíc mi v paměti utkvěl moment, kdy jsme se všechny tři koupaly u nás na zahradě v bazénu a najednou zazvonil pošták. Samozřejmě nám vezl naše nově objednané Simíky! Okamžitě jsme vystřelily z vody ven, běžely k přednímu vchodu, po cestě se aspoň tak dvakrát přerazily, ale to vůbec nevadilo, tohle za tu bolest a štěrk zarytý hluboko do kůže ještě do dnes stálo.

Ach jo, ty zlaté časy, kdy jsme celé dva měsíce okupovaly náš bazén, přizabíjely se jízdou na kole po námi vytvořené překázkové dráze, toulky po lese za barákem a po večerech paření Sims... Nejlepší byly ty hádky, která z nás je zrovna na řadě s hraním, jelikož jsme doma stále doma měli jeden počítač na celou rodinu. Ale tenhle už byl lepší, tam už byl Windows XP!

"Hele," probral mě z myšlenek další kolega "že ty ještě pamatuješ papírovou pajdu?"

"Tak samozřejmě, já pamatuju ještě papírovou dvacku. A dokonce desetníky, dvacetníky a padesátníky! "

Ostatní se dusili smíchy. "Tak to je hodně retro."

Trochu mě to zarazilo, zas tak dlouho mi to nepřijde. Ale asi už to je dávno, někdy v pravěku. Když si to tak vezmu, v dnešní době má sloro každé děcko ve školce smartfouna, neomezený data, spotifaje, netflixy a kdo ví, co všechno ještě. Já dostala svůj úplně první mobil, když už jsem pár let chodila na základku a naši mi ho pořídili hlavně z toho důvodu, aby se mi mohli dovolat a zjistit, jestli jsem v pohodě, když jsem se třeba zdržela u kamarádky a měla už dávno být doma. Ten telefon byl těžkej jak cihla, měl i podobnej tvar, měl tři druhy primitivního vyzvánění, miniaturní černobílej displej, vytahovací anténku, umělo to akorát zavolat a poslat kratičkou esemesku bez háčků a čárek. Ale to jsem moc nevyužívala, naši mi totiž koupili kredit dvě stovky jednou za půl roku. Jo, pravěk :D

A tím teď nechci říct, že bych dnešním dětem něco vyčítala, nebo je a jejich rodiče chtěla nějak kritizovat. Jenom jsem si dneska fakt uvědomila, jak jde ten vývoj rychle dopředu a já už jsem opravdu stará :D