Jak bylo na Rujáně?

Chtělo to zase víkend někde pokud možno u našeho milovaného Baltu. Rujána byla úplně jasná volba. Ne jenom, že jsem tam do teď ještě nikdy nebyla, ale měla jsem velkou potřebu navštívit ostrov, kde žili Ránové, kmen Polabských Pohanů, ostrov, na kterém stála Arkóna! Jelikož se o tyto staré národy a jejich mytologie zajímám už od základky, na Rujánu jsem prostě nutně musela.

Den první - psí pláž

Ubytování se mi podařilo vybrat dobře, zhruba 10 kiláků od Arkony. Majitelé apartmánu byli fajn, předali jsme jim jako dárek pivo z našeho regionálního minipivovaru, všechno nám ukázali, vysvětlili, ale zase zbytečně nám nelezli do soukromí.

Cesta sice nebyla moc dlouhá, vyrazili jsme z domova během dopoledne a na místo dorazili odpoledne, žádný zádrhel na dálnicích, vše šlo hladce (tedy až na ty týpky, co nás neslušně předběhli ve frontě na benzínce a ještě z toho měli srandu). Ale i tak je člověk po několikahodinovém sezení v autě rozlámaný a po vybalení a menším oddychu jsme se vydali jenom na takovou menší výpravu na nedalekou pláž.

První pláž, na kterou jsme narazili, byla psí. Ale to nám nevadilo, taky máme doma psa a celkově máme hafany rádi. Po roce jsem zase cítila ten krásný mořský vzduch, ten příjemně chladivý vítr od Baltu. Prostě pěkné zakončení dne.

Den druhý - Arkóna

Na tenhle výlet jsem se těšila jako malá. Konečně uvidím, kde stála božnice slovanského boha Svantovíta! Boha válečného a hospodářského, který má čtyři hlavy, kdy každá hledí jiným směrem, v pravé ruce drží roh hojnosti. V noci jezdil na svém běloušovi tajně do bojů, proto je pro něj typické i sedlo, meč a uzda. A také kohout, který je spjatý se slunečním kultem.

V hradišti Arkóna byla božnice, ve které se nacházela Svantovítova obrovská modla. Během velkých slavností po žních do rohu v jeho ruce nalévali víno, a podle toho, jak rychle se odpařovalo, určovali, jaká bude příští úroda. Pokud se vína odpařilo moc, znamenalo to špatnou úrodu.

Lidé také o slavnostech pekli obrovské sladké koláče, které do jeho chrámu přinášeli. Koláče byli tak vysoké, aby se za ně žrec mohl schovat a nebyl vidět. Pokud ho nikdo neviděl, znamenalo to, že úroda byla opravdu velmi bohatá a mělo to zajistit stejně bohatou úrodu i pro příští rok.

Den před touto slavností žrec v chrámě vymetl podlahu zelenými větvemi. Ale musel u toho zadržovat dech a pokud už se opravdu potřeboval nadechnout, musel jít ke dveřím. Dech smrtelníka totiž mohl chrám zneuctít.

Dary mu lidé samozřejmě nosili i po zbytek roku, nosili mu i část válečné kořisti a kupci nesměli v Arkóně nic prodávat, dokud mu do chrámu neodevzdali daň.

Ach jo, o tomhle bych mohla mluvit klidně hodiny a pořád by to bylo málo :D Tak už jenom tak v rychlosti zmíním, jak vlastně božnice a celá Arkóna skončila.

Dánský král Valdemar I. ve 12. století celou Rujánu dobyl, nechal Svantovítovu sochu vytáhnout ven, vláčeli ji po Arkóně, rozsekali ji na kusy, zapálili, samozřejmě spálili i chrám a celé hradiště. Ale teď zpět k našemu výletu.

Auto jsme nechali na parkovišti v Purgartenu. Přímo na mys Arkona to jsme to pak prošli pěšky, přes krásné městečko a pole.

Na Arkoně jsou dnes dva majáky, jeden dnes slouží jako rozhledna a jsou z něj opravdu krásné výhledy na moře a na ostrov. Dost lidí zde také má svatby, jenom za tu dobu, co jsme tam byli, proběhly dvě.

Pod majákem je také plácek plný dlaždic, kde jsou jména lidí, kteří se zde vzali a datum, kdy to bylo. Byla tam ale taková zvláštní mezera po evidentně vyloupnuté dlaždici. Asi se tenhle pár nakonec rozvedl, tak to vyrvali, aby udělali místo pro další :D

Najdete zde i bunkry flotily NDR. Obchůdky se suvenýry, dětské hřiště a plno občerstvení.

Ve druhém majáku je dnes obchůdek s oblečením vlny alpak. To pro mě úplně nejzajímavější místo ale bylo ještě před majákem. Kdyby člověk nevěděl, co to je za místo, asi by si řekl: "Hm, nějaká louka, nějaká socha se čtyřma hlavama, pěkný no..." Jenže tohle je místo, kde stála Arkóna!

Když jsem se dostatečně pokochala a nabažila toho pěkného pocitu, vyrazili jsme zase zpět, ale jinou cestou. Tam jsme mezi stromy narazili na takové hodně dlouhé a dost strmé schody dolů k pláži.

Pláž byla kamenitá, byly zde křídové útesy a slyšela jsem o ní, že zde můžete najít trilobity a různé jiné fosílie. A byla to pravda, jenom tak jsem vzala do ruky jeden od moře pěkně omletý kámen a byl tam obtisk mořského koníka. A něco podobného se opakovalo na každém třetím, čtrvrtém kameni. Prostě stačí sáhnout a nejdete :D

Po této pláži jsme pokračovali dál. Užívali jsme si pěkný výhled na moře, příjemný mořský vzduch a obdivovali hnízda vlaštovek ve skalách útesů. Došli jsme do rybářské vesničky a z té zpět na parkoviště. Hodně užitý den.

Den třetí - vítr jak kráva :D

Další den jsme se rozhodli navštívit město Dranske. Pěkné pláže i zátoka, ale dost foukalo. Skoro mi to až vyráželo foťák i mobil z rukou. No jo, Balt má prostě sílu :D Ale nevadilo mi to, alepsoň to člověka ochladilo.

Pak jsme se ještě zajeli podávat na jednu z údajně nejhezčích pláží Rujány. Nacházela se u vesnice Juliusruh a musím říct, že měli lidé pravdu. Pláž to byla krásná.

Dranske

Juliusruh

Sice jsme na to tomto ostrově strávili méně času, ale já jsem zatím spokojená. Samozřejmě sem ještě někdy v budoucnu zajedu a budu prozkoumávát dál. A ani při druhé návštěvě samozřejmě nesmím vynechat Arkonu :D

Více fotek najdete zde na mém ig https://www.instagram.com/caprela1/

A ještě více fotek na rajčeti https://caprela.rajce.idnes.cz/Rujana_2023/