Španělsko

Asi jsem masochistka. Tedy spíš určitě jsem. Nikdy jsem neměla ráda horko, vyloženě ho nesnáším. Nejspíš to bude tím, že jsem se údajně narodila do největších mrazů. No a právě proto jsem kývla na to, že teď v červenci vyrazíme do Španělska :D

Ale měli jsme štěstí, v tu dobu bylo na Costa Bravě "jen" 30 stupňů, to ještě docela jde, okolo Madridu prý bylo denně přes 40.

Letěli jsme z pražského letiště, cesta v pohodě, plno srandy, delegátku jsme na letišti v Barceloně našli bez problémů a nasměrovala nás k autobusu, který jel do našeho hotelu.

Hotel byl fajn, hlavně byla na pokoji klimatizace! Koupelna vypadala jak vystřižená z nějakého retro filmu, ale byla čistá a svůj účel splňovala. A kvůli koupelně jsme přece do Španělska neletěli. A samozřejmě by ta dovolená nešla bez Zlaťáka. To je starý dobrý kufr, který v naší rodině koluje už přes padesát let. A na každé cestě se lidem líbí. Je to prostě celebrita :D

Zlaťák spolu s modernějším modrým kamarádem

Barcelona

Hned druhý den jsme se rozhodli, že navštívíme Barcelonu. Vlak tam z našeho městečka jezdil každou chvíli a byla to asi hodina cesty. Navíc byl vlak pořádně klimatizovaný. Cestu nám přišel nachvíli zpříjemnit jeden pouliční umělec, který nastoupil do našeho vagonu a zazpíval nám. Šlo mu to dobře. Jen mě dostávali místní lidé, kteří byli schopní být v dlouhých kalhotech a mikinách. Já bych padla.

Vystoupili jsme na pozdemní stanici pod náměstím Plaza de Catalunya. Zajímavé místo plné lidí a holubů. Tak jsme šli dál, k Sagrada Familia, podívat se, jak ten chrám už sto let staví.

Stavba je to opravdu monumentální a člověk se proti ní cítí strašně malý. Nejvíc mě ale mrazilo z dělníků, kteří pracovali na té poslední nedostavěné a úplně nejvyšší věži. Ano, byli jištění, ale i tak si říkám, že práce v takové výšce není pro každého. Jsem zvyklá lézt na posedy a kazatelny, ráda chodím po rozhlednách, po skalách a užívám si výhledy. Ale být přivázaná na tak velké věži? To bych asi nedala.

Samozřejmě mi bylo hned řečeno, že v tom letadle jsme byli mnohem výš a nevadilo mi to, ale to je věc kterou si člověk až tak intenzivně neuvědomuje. A hlavně nechce uvědomovat! :D

Když jsme se dost pokochali a nasvačili v parku za poslechu dalších pouličních umělců, ještě jsme si prošli pár uliček, raději se drželi ve stínu a na chvíli se schovali v dobře chlazeném supermarketu. Venku totiž bylo vedro jak v zadnici.

Rozhodli jsme se, že půjdeme zpátky na nádraží. Jenže to bych to nebyla já, největší vrták a nepovedený tvor, abych neudělala nějakou chybu. Do navigace v mobilu jsem místo "Plaza de Catalunya" napsala pouze "Plaza Catylunya."

Jenže koho by napadlo, že tam mají dvě skoro stejně se jmenující náměstí? Vzdálenost a počáteční směr i odpovídal, takže jsme se vydali na šílený pochod smrti v horku. Když jsme začali lehce uhýbat jiným směrem, zarazilo nás to, ale bylo mi řečeno, že jde asi o nějakou zkratku. Neřešila jsem to tedy a pokračovali jsme. Pak jsme ale šli do kopce, což předtím nebylo, předtím jsme šli celou dobu po rovině. A došli jsme k obrovské fakultní nemocnici, která byla sice krásná historická budova, ale když padáte žízní a potí se vám úplně všechno, zas tolik to neoceňujete. Alespoň jsme ale věděli, kde skončíme, pokud nás z toho počasí klepne.

Tak jsem se naštvala a pořádně tu mapu prozkoumala. Jasně, šli jsme někam úplně jinam! Takže nastavění navigace znovu a lépe a opět se táhnout přes celé město. Tentokrát už jsme naštěstí trefili a v pořádku dorazili na hotel.

Sagrada Familia

Besalú a Banyoles

Další den jsme si půjčili auto. Samozřejmě, že Škodovku, na ty jsem ujetá :D Zamířili jsme do nedalekého středověkého města Besalú. Když jsme dorazili, bylo kolem oběda, proto jsme využili místní restauraci.

Milý podnik, milý personál, akorát jídelák pouze ve španělštině nebo přímo katalánštině. Jelikož jsem tam rozuměla pouze výrazu "pasta boloněze" (sorry, španělský pravopis fakt nedávám :D), nezbývalo mi nic jiného, než si to objednat. Překvapení totiž moc nemusím. Moje sestra byla ozvážnější, dala si něco jiného a naštěstí jí to chutnalo. I když do poslední chvíle vůbec netušila, co to bude.

Jídlo nám sice přinesli v něčem, co vypadalo jako misky pro psy, ale bylo to opravdu dobré. Chválím.

Besalú je opravdu krásné městečko, dýchá na vás historie a vy si to prostě užíváte. Nevím, co víc k tomu dodat. Uvidíte sami na fotkách. I když ani ty vám úplně přesně nedokážou ukázat tu atmosféru, jako když jste tam přímo. Tenhle výlet doporučuji.

Potom jsme se vydali k jezeru Banyoles. Popravdě, čekala jsem od toho trochu víc. Ne, že by nebylo hezké, ale bylo nám popsáno jako něco naprosto neskutečného, co jen tak nikde nevidíte. Přitom podobné jezero máme pár desítek kiláků od baráku. Ale bylo tam v tom horku příjemně a prý se tam kdysi na lodi utopilo spoutu lidí. Takže na takový menší nenáročný výlet taky doporučuji :D

Půjčená Fábka

Náš oběd

Besalú

Lloret de Mar

Kdž už jsme měli na nějakou dobu půjčené to auto, rozhodli jsme se, že zajedeme i do Lloretu, města, kde byla v roce 1992 na dovolené moje mamka s kamarádkou. Když jsem jí teď posílala fotky, odepsala mi, že ta pláž vypadá úplně stejně jako před třiceti lety.

Byla to ale hezká pláž. A celá ta promenáda působila mile. Na jednom místě se vyskytovalo i dost nudistů, ale tak co. Každý máme jiné záliby a oni se taky chtějí někde scházet. A mají to i jednodušší, nemusí řešit, jesli jim stále jsou ty plavky od loňska.

Pak už jsme se toulali po našem letovisku a okolí, procházeli si uličky, prohlíželi si stánky se suvenýry, ochutnávali místní pivo a koupali se v moři. To bylo příjemně osvěžující, což beru jako hodně důležitou věc. Pamatuji si totiž, jak jsem kdysi byla s našima v Chorvatsku, kde byla pocitová teplota (alespoň pro mě) asi 80 stupňů a moře bylo horké jak čaj. To je dost na nic, pokud jste plánovali, že se do něj půjdete zchladit. Do dneška se divím, že jsem tu dovolenou přežila. A právě proto tak miluju Balt, ten osvěží vždycky :D

A stalo se samozřejmě i spoustu dalších vtipných situací. Třeba když jsem šla se sestrou a naší kamarádkou na večerní procházku a narazily jsme tam na shisha bar. Naše oblíbené podniky. Ve městě hned vedle naší vsi, kde žijeme, máme taky jednu útulnou dýmkárnu. A o mně a mojí sestře se říká, že tam už máme přechodné bydliště.

Bylo to tam pěkné, obsluha fajn, dýmka super, pití taky. Tak si tam povídáme, užíváme a vedle našeho stolu si sedla nějaká německá rodinka. Jelikož jsme seděli na terase, bohužel vítrlehce odnesl dým na tu německou paní, která nás hned seřvala.

Omlouvali jsme se jí a nabízeli, že si přesedneme, ale stejně pořád nadávala dál. Neřešili jsme ji, byla přece v shisha baru, všude to tam bylo napsané, a kdyby náhodou nevěděla, co to znamená, byly tam pro jistotu ty dýmky i nakreslené. V takovém podniku s tím člověk musí počítat.

Když přišel barman, paní si mu začala stěžovat. Barman se jenom mile usmál a odpověděl jí: "It's shisha bar."

Paní se urazila ještě víc a během chvíle celá rodina odešla pryč.

Jo, byla to celkově sranda, týden utekl jak nic. Tak snad se tam zase někdy podívám. A nemusí to být jenom sem na Costa Brava, ráda se podívám i na další části Španělska.

Více fotek na mém ig https://www.instagram.com/caprela1/

A ještě více fotek na rajčeti https://www.rajce.idnes.cz/caprela/album/spanelsko-2023