Po stopách našich předků

Na Slovensko mě to vždycky táhlo. Už jsem tam několikrát byla a vždycky jsem se tam cítila fakt dobře. A moje sestra to má úplně stejně. No, nejspíš to bude tím, že jsme po svém otci také z poloviny Slovenky. A jelikož z Vídně je to do Bratislavy, co by kamenem dohodil, vydali jsme se další den právě tam.

Už jsem tolikrát slyšela od našich krajanů ze Sudet, že prý: "Kam se ten Bratislavskej hrad hrabe na ten náš, vždyť to vypadá jak obrácená postel. Není o co stát." Já si ale ráda na všechno udělám svůj vlastní názor.

Velká výhoda je, že parkování najdete opravdu hned vedle, jsou to takové pěkné podzemní garáže. Sice jsem v Praze byla naposled někdy před deseti lety (pokud teda nepočítám letiště, které je stejně už tak trochu mimo Prahu), ale nepamatuju si, že by tam takováhle vymoženost byla. Celkově si vzpomínám, že je tam dost velký problém zaparkovat. Kam se v tomhle případě hrabe ten náš hrad na jejich :D

Vyšli jsme po takovém kopečku a byli jsme přímo u něj. Na mě rozhodně nepůsobil, jako nějaká obrácená postel, nebo nějaký chudší příbuzný toho Pražáka. Byla to opravdu krásná stavba, ze které na mě okamžitě dýchla veškerá ta historie. Nemohla jsem se toho pohledu nabažit.

Dolů od hradu byl krásný výhled na Dunaj a most SNP. To je další krásná stavba. Pak jsme se šli podívat na nádvoří. Jo, je pravda, že je mnohem menší než Pražák, ale to je skoro každý, jelikož Pražák je největší hrad na světě. To se pak s těmi ostatními úplně srovnávat nedá. Mně se tam ale líbilo. Jelikož byla zrovna velikonoční neděle, bylo uvnitř spoustu stánků, stánkaři na sobě měli středověké kostými, mě strašně potěšil čmoud z ohně, protože mi to jako vesničance a lesačce v těchto vělkoměstech začínalo chybět :D

Mojí sestru hned napadlo, že si tam koupíme horkou medovinu. Chutnala mi, akorát sestřička po dvou locích uznala, že pro ni to nic není. Samozřejmě mi svůj kelímek hned předala. No, alespoň jsem si na chvíli mohla dát voraz od volantu a přenechat řízení dalším lidem z výpravy.

Když jsme se rozloučili s hradem, počasí se opět trochu zhoršilo, tak jsme si zajeli na oběd v takové příjemné okrajové části města. Tentokrát se to obešlo bez problémů a trapasů, s jelením gulášem naštěstí nejsou takové obstrukce a konzumuje se jednoduchým a pro mě dobře známým způsobem. Ale tím nechci říct, že mi ten tafelspitz nechutnal, jak už jsem říkala, byla to lahůdka a zážitek! A tenhle guláš s žemlovým knedlíkem byl taky moc fajn. Já na to jídlo fakt nejsem moc náročná, sním skoro všechno :D

Toť prozatím z velikonočních cest tak nějak vše.