Vesnický buran ve Vídni

Ano, až teprve včera jsem si pořádně uvědomila, jaký buran vesnický jsem. Sice hodně cestuji po světě, ale prostě celý život žiju na takové středně velké vesnici v Sudetech a nikdy jsem se za to nestyděla. A teď také ne, beru to všechno s humorem. Ale v tu danou chvíli jsem si připadala fakt trochu blbě :D

V rámci našich velikonočních cest jsme se zastavili i ve vídeňském Schönbrunnu. A jelikož bylo kolem oběda a my celý den nic nejedli, rozhodli jsme se, že zajdeme na jídlo do jedné krásné restaurace v blízkosti.

Vešli jsme dovnitř a trochu nám spadla brada. Restaurace vypadala jako ty nejluxusnější podniky v prvorepublikových filmech. Přivítala nás taková milá, předpisově oblečená a upravená číšnice a usadila nás u stolu.

V tu chvíli moje sestra poznamenala, jestli tam není nějaký dress code a jestli nevypadáme blbě. Hrklo ve mě a trochu jsem se porozhlédla. Jelikož jsem u jednoho ze stolů zaznamenala celou rodinu v teplácích, vyhodnotila jsem, že naše rifle a mikiny jsou ještě celkem dobrý oděv.

Potom k nám přišel nějaký také úplně ukázkově oblečený a upravený "prvorepublikový" číšník, podal nám jídeláky s tak tvrdými dřevěnými deskami, potaženými kůží, že by se daly v klidu použít na zatloukání hřebíků místo kladiva.

Výběr měli hezký, vídeňské řízky, nějakou rakouskou verzi knedla vepřa, prostě samé tradiční místní pokrmy. A všechny tak nádherně naservírované. Ale co bych to byla za člověka, kdybych si uprostřed Vídně, hned kousek od Schönbrunnu nedala tafelspitz? Jídlo, které mě vždycky hrozně lákalo a vždycky jsem ho chtěla ochutnat!

Pán byl s mým výběrem spokojený, dokonce mě za něj pochválil. Když mi ale postupně začal nosit různé talíře, misky na polévky, dokonce i naběračku a prý že: "ekvipmnet for jór táflšpic," trochu mě to vyděsilo.

Proč kolem toho dělá takovej rozruch? To je úplnej obřad. Jak se to sakra jako jí? V tu chvíli jsem zapochybovala, jestli jsem si opravdu vybrala správně a neměla si radši dát nějaký ten guláš, vepřo knedlo nebo řízek. Stejně jako si to objednali i ostatní u stolu a nemuseli nic takového řešit.

Pak si ale říkám: No tak, to dáš! Pán mi postupně začal nosit i jednotlivé části pokrmu. Talíř s přílohou, což byly brambory připravené podobně jako naše typické bramboráky, akorát to nebyla placka, bylo to roztrnané a v misce. Pak topinku s miskou, kde byl křen s jablkem a ve druhé šlehané žloutky. Další byla velká mísa s tím masem a zeleninou ve vývaru, které znám ze všech těch fotek. Konečně jsem začala mít pocit, že to jídlo poznávám a lehce mě to uklidnilo.

Pán byl milý a byl se mnou moc trpělivý, vysvětlil mi, jak se to správně jí. Nejdříve jsem si na velký talíř přendala to vařené telecí maso a omáčky z malých misek, do misky na polévku si naběračkou nandala vývar se zeleninou, na topinku se mazal morek z kosti, která byla také součástí vývaru.

Jídlo bylo vynikající. To se snad ani nedá popsat. Ale při jeho konzumaci jsem si chvílema připadala jako Honza z pohádky Princezna a půl království, když se dostal na zámek :D

Při odchodu mi pan čísník ještě tak zvesela řekl: "Gudbáj seňorita!" Takže tam na mě asi budou ještě nějakou dobu vzpomínat. Ale zas na druhou stranu si říkám, že určitě nebudu jediná, kdo na tom byl stejně jak já :D

A co se týče Schönbrunnu, to je další věc, která se nedá jen tak popsat a ani ty fotky, které jsem do dneška viděla, to nedokážou pořádně zachytit. Sice počasí moc nepřálo, bylo zataženo a chvílema i lehce sprchlo, ale i tak to byl zážitek. Někdy se sem chci zas podívat, třeba v letním odbdobí.

Zatím sem hodím pár mobilových fotek, zbytek fotek z foťáku přidám, až dorazíme z cest domů. A taky toho budu dost přidávat na svůj instagram.

Tak zatím gudbáj seňority a seňoři :D